11. ročník festivalu Luhovaný Vincent odstartovala živelná pohroma. Členové štábu tak stáli na samotném začátku před velkou výzvou – jak se k celé situaci postavit. S respektem vůči místnímu obyvatelstvu a poničené části města byla vyslána část týmu k pomoci a festival se, i přes posunutý začátek programu, uskutečnil. Z důvodu přetrvávající pandemické situace se převážná část programu odehrála ve veřejném prostoru a byla zdarma přístupná. Celkem se programu zúčastnilo na 2 100 návštěvníků.
Divadelní představení pro děti i komorní publikum
Letošní divadelní sekce představila performance, přednášku i inscenaci určenou dětem. Jedno z prvních představení, které se na festivalu odehrálo neslo název Suitcaseboarding a pojednávalo o uhlazené komunitě s kufry na kolečkách.
Prezentace pásma tanečních filmů pod názvem Bez nánosu v tanci i v životě byla tematicky uvedena v kavárně-tančírně hotelu Litovel.
Šest repríz intimního představení Lžička pod nos Studia MoreThanThat pro celkem osmnáct diváků přineslo multisenzorický zážitek, který nejeden divák následně komentoval jako strhující a dojemný.
Na návětrném palouku nad pramenem Aloiska se odehrálo taneční představení Treatment of Remembering, vztahující se k tématu vyčerpanosti přírody.
Loutková inscenace Řeka od studia Damúza, podporující ambiciózní autorské projekty studentů a čerstvých absolventů DAMU, se uskutečnila v sousedství japonské zahrádky u hotelu Jestřabí a u dětského publika, jemuž byla určena, sklidila velmi pozitivní ohlasy.
Hudební program na kolonádě i v jejím blízkém okolí
Festivaloví návštěvníci, lázeňští hosté, stejně jako místní obyvatelé a kolemjdoucí mohli na lázeňské kolonádě během pátečního a sobotního odpoledne vyslechnout hudebníky při opakovaných výstupech. Představila se zde TIMEA, mladá slovenská písničkářka kombinující hru na klavír s kytarou, Černý tesák – sólo projekt Miloše Dolinského, jehož hudba je založena na rozvíjejíní kytarových smyček, které v sobě nesou ozvěny ambientu a minimalismu, osobitý bard Oldřich Janota v doprovodu houslistky Romany Šilhavé i slovenský neoklasický pianista Patrik Korinok alias I am Planet, jehož aktuální tvorba je silně inspirována přírodou a tichem.
I am Planet v neděli koncertní část festivalu zakončil svým druhým vystoupením v hudebním altánu u hotelu Jestřabí. Na stejném místě si o den dříve zaplněnou louku svou podmanila dvojice Irena a Vojtěch Havlovi.
Hudba byla slyšet i na terase za Centrálními lázněmi, kde z hardwaru Michala Lichého aka Urbanfailure vycházelo arytmické hypnotizující disco, u pramene Amandka probublávala energie ze sourozenecké synergie Johany Kláry Kratochvílové a Martina Dominika Kratochvíla, cimbálu a elektroniky pod hlavičkou projektu THYME.
V nedělním komponovaném bloku vystoupila písničkářka Marie Ladrová s těreminem. Zvukový umělec a muzikoterapeut Stanislav Abrahám předvedl hudební možnosti svého sonického lehátka, kromě něj ale rozezněl i kameny a gong. Na křehkou hranici mezi ambientem, drone a noisem pak plynule navázali i Daniel Meier & Václav Dobiáš aka Sweeps04.
Premiéra zvukové sekce
Zvukové sekce se na 11. ročníku festivalu představila vůbec poprvé. Její program započal zvukovou dílnou s intermediálním umělcem Michalem Kindernayem. Účastníci a účastnice si vyrobili kontaktní mikrofony a pomocí nich a nahrávacích zařízení poslouchali, co se děje v okolí místa, načež tyto nahrávky potom společně poslouchali.
Sobotní ráno a dopoledne patřilo publicistovi a radiožurnalistovi Jonáši Zbořilovi a sociálnímu antropologovi Radanu Haluzíkovi, autorovi knihy Město naruby – vágní terén, vnitřní periferie, a místa mezi místy, kteří v Luhačovicích uskutečnili takzvanou psychogeografickou porocházku.
Hudební altán u hotelu Jestřabí využila zvuková sekce pro demonstraci sonického lůžka Stanislava Abraháma. Po přednášce o lehátku následovala i individuální muzikoterapie pro předem zaregistrované zájemce a zájemkyně, kterou všichni příchozí hodnotili jako nečekaný fyzický a spirituální zážitek.
V sobotu večer ovládla luhačovické kino Elektra trojice předních českých hudebních publicistů Miloš Hroch, Pavel Turek a Karel Veselý. Trio dostalo zadání na míru Lázním Luhačovice – Hudební wellness / Zvukové lázně a přednášku uchopilo jako talkshow o uplynulých pandemických měsících.
Zvuková sekce vyvrcholila nedělním programem, který dostál letošnímu tématu festivalu – Bez nánosu. Umělkyně Adéla Chorá a Nela Britaňáková společně tvořící jako duo Hadaikum uspořádaly na místě, na němž se dosud žádný programový bod festivalu nekonal, zmrzlinový piknik. Ten se odehrával za zvuku výstupů účastnic a účastníků loňské literární rezidence konané za podpory Nadačního fondu Pramen – autorek Terezy Semotamové a Kláry a Vlasákové a spisovatele a básníka Petra Borkovce.
Literární útržky
Jako každý rok doplnila program Vincenta také literární sekce. V pátek představil na terase Společenského domu svou novou knihu o slováckých reáliích a místních národopisných zajímavostech spisovatel, buditel a osobnost festivalu Ladislav Čumba.
Nedělní čtení patřilo opavskému rodákovi Martinu Šenkyplovi. Ten vloni publikoval básnickou sbírku Černý vesmírný popel, ze které luhačovickým posluchačům přečetl také tematicky laděné pasáže z prostředí rehabilitačního centra.
Obohacující doprovodný program Audiovizuální sauny
Filmový program ve své tradiční i experimentální poloze
V rámci pátečního programu filmové sekce mohli diváci zhlédnou krátký film z prostředí luhačovických lázní Paní Šťastná režiséra Nikoli Klingera a filozofickou esej Ondřeje Vavrečky Osobní život díry. Oba snímky doprovázeli jejich tvůrci a Ondřej Vavrečka kromě odborného úvodu, vystoupil před projekcemi ve foyer kina spolu s bubeníkem Benjaminem Kolmačkou a předvedl písně ze svého připravovaného dokumentárního muzikálu 1+1+1.
V atmosférickém letním kině u přehrady, situovaném do prostoru bývalé kuželkárny se v sobotu představil Michal Kindernay se svou audiovizuální kompozicí Phonotropic Blindness. Tato živá audiovizuální performance vyžívající field recordings pohlcujícím způsobem tematizovala rozmanité podoby vodního elementu a jeho znečištění. Následoval výběr krátkých animovaných filmů oceněných na festivalu Brněnská 16. Nedělní program byl odlehčeně zakončen projekcí vtipného japonského surrealistického filmu Flying Luna Clipper na zahrádce kavárny Jizba.
Výtvarné umění jako intervence ve veřejném prostoru
Návštěvníci lázní se mohli na promenádě setkat se dvěma neidentifikovatelnými objekty autora Tomáše Moravce – velkými koulemi přesouvajícími se z místa na místo. Dalším výrazným dílem byl rozměrný nápis BIO pokrytý umělým trávníkem a umístěný nedaleko hlavní lázeňské tepny. Socha Vladimíra Turnera ve své formě vyzývala diváky k interakci, ale také k debatě nad environmentálními tématy a otázkou greenwashingu. Vedle své instalace Turner na festivalu uvedl také průřez svých starších krátkých filmů a videoartu. Historickou práci představovala ilustrace Jana Šrámka vystavená na kolonádě. Autor zde v monochromatické vektorové kresbě rekonstruoval památník, nahrazený v padesátých letech sousoším rudoarmějců. Berlínský umělec William ‘Bilwa’ Costa vytvořil zvukovou instalaci pro jeskyňku nad pramenem Ottovka.
Performer Martin Zet ve své akci živě rekonstruoval situace zaznamenané na mapách Google Street View. Umělecká dvojice StonyTellers pak vytvořila na kopci pod pramenem Marie prostředí se sdíleným vyprávěním příběhů z historie luhačovické kuchyně, při kterém umělkyně připravovaly a podávaly pokrmy inspirované původními místními recepty.
Výstava chtěla upozornit na konkrétní místa a situace, aniž by po nich ve veřejném prostoru lázní zůstávaly jakékoliv nánosy. Jejím cílem nebylo změnit podobu lázní, ale naopak vstoupit do nich, dočasně je přetvořit, a zase navrátit do původního stavu. Tak, aby se jedinými pamětníky stali návštěvníci festivalu a náhodní kolemjdoucí.
